"Wheatní dny" začaly v sobotu - neoficiálně již mezinárodní výstavou v Praze (moji páníčci samozřejmě v Praze zapomněli odbočit, takže jsme přijeli - jak se říká - pět minut před dvanáctou). Nás pšeničáky posuzovala paní Tichá, hlavní poradkyně pro chov wheatnů  v ČR, a i když docela lítaly "VD-čka" a leckteří leckdy leccos :-) namítali,  myslím že na nejkrásnějším pejskovi se shodli všichni - BOB získal Sophisticated Wheaten Harvey.

Na mezinárodce také vznikla naše první společná fotografie.

Né, to ještě nejsme všichni, náš celý výstavní klan je hned tady - o kousíček níž. Na MV v Praze se přihlásil rekordní počet wheatnů - 23!!! Posouzeno nás nakonec bylo 20 (11 pejsků a 9 fenek).

Po mezinárodce jsme měli čas dojít si někam na lehký obídek a ve tři čtvrtě na jednu byl sraz u Národního divadla. No nebyla by to moje panička, kdyby něco nespletla, takže jsme tentokrát sice přišli včas, ale na špatné místo. Místo u divadla jsme totiž byli u Národního muzea. :-) To byl pak fofr, ale psí tlupu jsme stihli hned jak přešla Karlův most.

Po cestě jsme se několikrát zastavili, aby nám Pes Jíra mohl udělat fotky (nejen) s historickými památkami Prahy.

Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a krásně hřálo, a tak jsme my chlupáči byli pěkně žízniví.

Organizátor Daniël Hagen naštěstí myslel na všechno. Napít jsme dostali my, i páníčci. Ačkoliv nemají žádný kožich, měl jsem pocit, že se zapotili víc než my.

Velké pozdvižení vyvolala wheatní smečka jak v ulicích Prahy, tak na Pražském hradu. Kdekoliv jsme se zastavili a chvilku odpočívali, seběhli se k nám turisté ze široka daleka a fotili a fotili. Byli jsme pro ně často větší atrakcí, než nádherné pražské památky.

V naší smečce jsme měli "dvorního" fotografa - Psa Jíru - a dokonce i "vlastního" pána s kamerou. Strávili s námi oba dva dny a díky nim máme stovky krásných fotek a  vzpomínkový film. Hlavně paničce se obojí moc líbilo, já na tyhle věci moc nejsem, co si budeme povídat, já bych místo fotky radši dostal kus buřta.

Procházka pokračovala přes Petřín zpátky k Národnímu divadlu.

Večer se páníčci a paničky sešli v hospůdce U císaře. Moje panička samozřejmě přijela pozdě (dnes už potřetí), protože nevyjeli na správném výjezdu z dálnice. Zahájení ale stihla. Zaznělo z úst toho nejpovolanějšího - organizátora Dana Hagena:

Následovalo představení výrobků firem Bio-Groom a Satisfaction a přednášky Vladimíry Tiché...

...a Kláry Bayerové. Program byl opravdu bohatý. Po přednáškách byl prostor pro diskusi a poté už se "psí kadeřnice" Martina Miksová "pustila" do Finna - pejska Kláry Bayerové, abychom všichni viděli, jak ze zarostlého psa (a to Finn opravdu byl) udělat psa krásného a elegantního. Rozdíl byl opravdu obrovský.

Pro všechny byla připravena výborná večere a ochutnávka irského pivo Guinnes a irské whiskey. Mmm...ti se ale měli, taky bych si dal tu rolku, jak mi o ní panička vyprávěla, ale pejsci dovnitř nesměli.

Druhý den byl sraz v kynologickém klubu Rychety a světe div se - panička nezabloudila a přijela včas, dokonce jsme tam byli jako jedni z prvních.

Po ukázce Flyballu (Eiminka Soft Kní-York), Agility (Eimi), Coursingu (Eimi a Allsun Irish Warrior), Juniorhandlingu (Terezka Šubertová a Antoanette Queen Wheaten Darling) a tance se psem (Petra Mejstříková a Fidorrka Soft Kní-York) jsme se pustili do tréninků...

COURSING

Běžíme za igelitovým střapcem, který je natažený mezi kladkami v trávě. Já jsem vpravo, právě kontroluji situaci, soupeř je mi totiž víc než v patách... No a taky, přece když vás někdo fotí, tak se má koukat do objektivu. :-) To mému soupeři ještě nikdo neřekl?

Tady už ale není na koukání do objektivu čas. Jeden velký skok a už ten střapec skoro mááááááám.

Umím lítat... :-)))

Po tréninku coursingu, který byl opravdu vysilující jsem ještě trénoval flyball a agility, pak jsem si dal lehký obídek, trošku jsem si schrupnul a byl připravený na odpolední sranda závody.

AGILITY

Nejdřív mě čekaly agility, 1. část (hodnotilo se správné provedení, nikoliv rychlost).

Tady sbíhám áčko, právě se chystám přeskočit modrou zónu. Panička vždycky chce, abych na ní šlápl, ale přeskočit jí je přeci mnohem rychlejší... :-)

Tunely prostě zbožňuju...

Skákání taky miluju. Kde jsi paničko? Já už jsem skoro za skočkou, přidej!!!

Tady už dobíhám po 2.části - tedy rychlostní. Byl jsem jako blesk, pan rozhodčí dokonce říkal, že jsem měl ze všech nejlepší čas (chacháá). Takže si vychutnávám zaslouženou pochvalu od paničky... :-)

COURSING

Závody mi šly ještě líp, než trénink. Juchů, soupeře už jsem setřásl (můžete ho zahlédnout v pozadí) a od střapce mě dělí posledních pár skoků.

Vyběhal jsem si 2. místo a krásný pohár!!!

Organizátorovi moc moc děkujeme za nádherně strávený víkend a už teď se těšíme na WD 2006!