Wheatnům se říká "plemeno s dlouhou dobou zrání". To proto, že srst štěňátek se od srsti dospělých jedinců velmi liší a až v průběhu asi dvou let získává svou krásnou typickou strukturu. Štěňata se rodí tmavá, skoro černá, jejich srst je hrubší a rovnější a vypadají trošku jako "neopeřenci" :-). Postupem času však tato srst odrůstá a nahrazuje ji právě ta požadovaná hedvábná vlnitá srst. Získává krásnou pšeničnou barvu a lesk.
Když začali Irové s cíleným chovem, všimli si, že se ve vrhu občas objevila štěňátka s naprosto odlišnou strukturou srsti. Jejich srst byla měkká a hustá. Irové začali tato štěňata z chovu vyčleňovat a prodávat do Ameriky, Anglie, ... (odtud tzv. americký nebo anglo-americký typ). Tady o ně byl velký zájem. Štěňátka vypadaly mnohem přitažlivěji (než štěňata irského typu) kvůli jejich roztomilému medvídkovskému vzhledu, a proto byla velmi dobře prodejná. V Americe (Anglii,..) začali lidé stavět chov právě na těchto psech.
To tedy způsobilo vznik dvou typů, ačkoliv formálně vlastně existuje jen jeden.
V dospělosti má irský typ hedvábnou vlnitou lesklou srst v barvě pšenice (přesně odpovídající standardu), zatímco americkým typům zůstanou tmavé "masky" a jejich srst je matná a rovnější, někdy mívá i bílou nebo šedou barvu.
Přestože většinu znaků, které "Američana" rozlišují od "Ira", považuje standard za vylučující vady, setkáváme se dnes ve výstavním kruhu s oběma typy. Dokonce mají oba typy i podobné úspěchy.